O mně
Moje cesta k fitness nebyla snadná a nejsem z těch, kteří by se narodili s činkou v ruce. Za dlouhé roky manažerských postů a vlastního podnikání v maloobchodě jsem si prošel tím, co zná asi většina z nás – obvyklým cyklem kynutí u počítače, následné diety, měsíce dřiny ve fitku a nakonec nevyhnutelného návratu stresu spláchnutého večerní skleničkou.
To, co někdo může vidět jako nevýhodu, já dnes pro svou trenérskou praxi považuji za svou největší přednost. Vím naprosto přesně, jaké to je, když se snažíte vymanit ze starých stereotypů a pravidelně začínáte takřka od nuly. Pár let po třicítce jsem tento kolotoč definitivně utnul. Prodejní statistiky postupně nahradil funkční a silový trénink, každodenní stres vystřídala snaha o lepší porozumění sobě samotnému prostřednictvím neurobiologie i přesahu do psychologie a mindfulness.
Hlava je nedílnou součástí - nejen fitness!
Často se trénink bere jako ohraničený svět, kam život mimo posilovnu nepatří. Z mé zkušenosti jde ale o propojený ekosystém. Pokud trénink ignoruje kontext daného dne, stane se jen nepříjemnou povinností, místo aby posloužil jako nástroj, který tělu i mysli dodá přesně to, co v daný moment potřebují (což ostatně potvrzují i výzkumy APA o vlivu pohybu na stresové mechanismy mozku).
Zájem o různé směry a přístupy, nejen ve fitness, a snaha o pochopení podstaty namísto pouhého následování pouček mě přivedly k netradičnímu, ale funkčnímu a udržitelnému konceptu tréninku i pohledu na život, který bez škatulkování těží z více oborů.
Jak šlo fitness mým životem
Můj vztah ke sportu a fitness nevznikl přes noc a postupně se vyvíjel v průběhu celého mého života. Od zkoušení slepých uliček a různých přístupů až po kariéru osobního trenéra na plný úvazek.
Rok 2026
Lačnost po dalším rozvoji v oblasti fitness mě přivedla do vyhlášené Akademie Ronnie, kde jsem složil akreditované zkoušky nejen pro kondiční trénink, ale i pro kulturistiku, v duchu budování celkového rozhledu a přesahu.
Vstup mezi profesionální certifikované osobní trenéry nakonec akcelerovaly i byrokratické změny v mém původním oboru podnikání, které jsem se po 15 letech rozhodl opustit. Přes všechen stres a životní kotrmelec, kdy nezůstal kámen na kameni, jsem rád, že se mohu věnovat něčemu co mě naplňuje a v čem vidím hlubší smysl. Analytické myšlení a strategické plánování tak získává zcela nový směr a je jedním z pilířů mé trenérské praxe.
Občas nešlo vše zrovna podle plánu a můj vlastní trénink musel některý den ustoupit práci, ale i tak se mi podařilo udržet zajetý směr a posunout se k cíli pro rok 2027 - splnit kvalifikační limit pro Mistrovství ČR v silovém trojboji pod hlavičkou ČSST, s aktuálním součtem na dřep, benchpress a mrtvý tah (total) atakující v tréninku 600 kg.
Rok 2025
Prvním rok plný fitness,kdy jsem díky čisté hlavě a nové energii získal prostor zkoušet věci jinak. Otevřely se mi dveře k novým přístupům – jak v péči o tělo, tak v budování psychické odolnosti. Zkoušel jsem vše nové, od kruhových tréninků přes vzpírání až po strongman cviky. Změna mindsetu z „To je blbý (nejde mi to), dělat to nebudu“ na „Byl bych blbej, kdybych to aspoň nezkusil“ vedla k více než 50 hodinám tréninků pod vedením fyzioterapeutky Fitnessie, které mi ukázaly širší pohled na pohyb. Zlatým hřebem bylo absolvování měsíčního kurzu Meditace & Mindfulness v MOOD Yoga.
Zdánlivě nesourodý mix mi postupně umožňoval skládat vlastní udržitelnou cestu, zapadající do každodenního života.
Finální prozření, že "moje štěstí neleží v obvodu bicepsu nebo procentu tělesného tuku", a zjištění, že silový trénink na závodní úrovni lze dělat racionálně, bez steroidů a s ohledem na zdraví, mě přivedlo k závodní přípravě na silový trojboj se začátečnickým totalem 475 kg.
Rok 2024
Byl prvním krokem k mému osobnímu přerodu. Ačkoliv jsem v průběhu roku s menšími či většími odstupy celkem pravidelně cvičil (spíše v kondičně-kulturistickém pojetí), hlavním hybatelem tehdy byla celková změna stress managementu. Z občasného běhání pro zdraví se nakonec stal nezbytný nástroj pro odbourání obrovského podnikatelského tlaku – často jsem tak o půlnoci vyrážel do deštivé noci na své antistresové kolečko. Možná i díky tomu se mi podařilo ze svého života nadobro vyřadit veškerý alkohol.
Jak roky plynuly
Procházel jsem obvyklým cyklem korzování mezi fitness a gaučem před televizí. Přišla i krátká, naivní éra „zázračných“ pilulek z internetu, které odlehčily peněžence a přitížily psychice. Postupně jsem vyzkoušel všechny možné tréninkové plány i různé přístupy trenérů, od silového a kondičního pojetí až po kulturistickou dřinu z éry devadesátek v duchu: „Tohle je jediné správné provedení, dělal to tak Mr. Olympia, a je jedno, že ti u toho vyskakují klouby z jamek.“ Nedílnou součástí byl samozřejmě i běh a brutální diety včetně klasických sacharidových vln, které se vlnily v rytmu nevyhnutelného jojo efektu.
Rok 2016
Přišla první reálná snaha se sebou něco dělat. Odhodlal jsem se a vstoupil do světa fitness v Holmes Place pod vedením osobního trenéra. Nekonečné chození na pásech v kombinaci se spíše kompenzačním pojetím tréninku mě ale vůbec nenadchlo a moc dlouho mi prvotní nadšení nevydrželo.
V dětství
Jako tlouštík s brýlemi jsem nebyl zrovna atlet, ale i přesto jsem si vyzkoušel cyklistiku, bojové sporty (kung-fu, judo včetně pár závodů) a jako každý teenager občas vytáhl zpod postele jednoruční činky po vzoru Arnolda.